Stardivárky mezi lehkými letadly aneb akrobacie s Elenkou

„Dvouplošník? Chci ho, protože chci cestovat časem…
Chci cítit vítr ve vlasech, když letím
a chci, aby se lidé dívali. Aby viděli, že krása ještě existuje…“  Richard Bach

Když jsem byl požádán, abych napsal jak se létá akrobacie s Bückerem 131 Jungmann, konkrétně se strojem CASA 1.131 Jungmann Serie 2000 z roku 1958, s poznávací značkou D-EELE, se kterým mám od loňského dubna tu čest létat, přemýšlel jsem jak tento článek pojmout.
Dík poznávací značce neřeknu červenému dvouplošníku jinak než Elenka. Proti standardním Bückerům se odlišuje především tím, že má od roku 1986 zastavěn plochý motor Lycoming O-320 o výkonu 160 koní s invertní palivovou i olejovou instalací (Christen KIT), což je proti „Stočtyřkám“ se stopětikoňským Minorem značný rozdíl. Originální CASA měla již od počátku motor o výkonu 145 koní a proto nárůst výkonu není tolik dramatický.
Když jsem se rozhodoval pro Bücker, tak už jsem měl „nakoukaná“ dobová videa jak s jednomístným Jungmeisterem, létal Alex Papana, Otto Von Hagenburg a také jsem dobře znal historky pamětníků jak „vozili“ trávu na směrovce po velmi nízkém průletu na zádech. Věřím, že to Bucker dokáže, ale nelétám tak.
Elenka má povolené násobky +5,5/-3g, ale létám s ní v rozmezí +3,5g až -1g, které dosahuji v přímém letu na zádech, jinak negativní prvky nelétám. Nepochybuji, že letadlo by je zvládlo, ale přece jen je má za sebou již 53 let a i když je ve vynikající kondici, tak nechci konstrukci letounu namáhat více než je nutné. Martin Nepovím ze společnosti Airtrade, která mi prodej tohoto skvostu zařídila, mi jednou řekl: „předvádíš staré letadlo a ne mladého pilota“, a dávám mu plně zapravdu. Možná jen už je trochu vedle s tím mladým pilotem, ale já se tak stále cítím, tak co. Pokaždé, když po letu vylezu z útulného kokpitu Elenky, tak se vždy cítím o pár let mladší a o mnoho krásných zážitků bohatší.

Jak tedy Elenka akrobatí?
Výkrut – vstupní rychlost je ideální 170 km/h, je třeba ho malinko nadhodit, ale jen trochu. Taková Z-142 je proti Bückeru tupá. Tento dvouplošník dokáže dělat nekonečně dlouhé pomalé výkruty i krásné a na svou dobu velmi dynamické výkruty na doby. Dříve Bückery dělaly běžně i kopané výkruty na rychlosti 120 km/h, ale ty z důvodu velkého namáhání konstrukce nedělám. Od výkrutu je blízko k nožovému letu, ve kterém se Elenka cítí jako ryba ve vodě. S tímto motorem dokáže letět v náklonu 80° velmi dlouho a naprosto stabilně. Velmi efektní jsou takzvané „glisády“, kdy ba se daly křídlem sbírat kapesníčky krásných dam, tak jak to kdysi dělával slavný Ernst Udet.

Přemet začínám mezi 200 a 220 km/h, netahám příliš a při sestupu je nutné stahovat výrazně plyn, aby se nepřekročily povolené otáčky stošedesátikoňského Lycomingu. Kombinace přemetu a výkrutu vybízí ke kubánské osmě. Krásný a velmi efektní prvek.
Souvrat je na rozdíl od letadel s českými motory lepší „kopnout“ doleva. Výkon motoru je dostatečný pro efektní vertikálu a nemusím letadlo příliš lámat při přechodu.
Do vývrtky se Elence příliš nechce, ale když ji tam podržíte, tak po třitvrtěotočce chytne krásný „švuňk“ a roztočí se jako čamrda. Pro vybrání takto úmyslně uvedené vývrtky stačí vše vrátit do neutrálu a jako správné letadlo se vybere samo. Pádová rychlost je kolem 90 km/h a ve dvojím obsazení už se pouze rovnoměrně prosedá. Naprosto ukázkově a bez jakýchkoliv snah klonit či nedejbože spadnout po křídle. Stačí pouze povolit knipl dotažený na břicho a už zase spořádaně letí.
Na úplný závěr si nechávám let na zádech. Vzhledem ke kompletní invertní palivové i olejové instalaci, není let na zádech omezen na pár sekund, ale dá se vychutnat krásně dlouho. Ten pocit hlavy venku v otevřeném kokpitu je sám o sobě dokonalým zážitkem, když však takto letíte hlavou dolů, je to nepřekonatelné. Prvotní nejistota, že vás drží „pouze“ pásy brzy zmizí a zbývá čistý pocit volnosti. Jak říká Miroslav Krejčí z Flying Bulls Aerobatics Team – let na zádech je styl života.

To jak popisuji létání akrobacie, vstupní rychlosti apod. mne naučil pan Erich Reichhart, testpilot Messerschmidt Foundation a majitel vlastnoručně a nádherně zrestaurovaného Bückeru 133 Jungmeister s poznávací značkou D-EKRE. Z jeho rad čerpám dodnes a nezapomenu na pohostinnost a krásnou člověčinu, kterou jsem s ním měl možnost prožít na jeho domovském letišti Aschaffenburg. Touto cestou bych mu rád ještě jednou poděkoval.

Akrobacie s otevřeným dvouplošníkem je samostatnou kapitolou v této krásné disciplíně létání, kterou mám tolik rád. Můžete vnímat hvízdání drátů, když se letadlo rozjíždí „z kopce“, kvalitu vzduchu cítíte napřímo, slyšíte co letadlo dělá a jste s ním jedno tělo – jedna duše. Kouzlo starých časů je vám hned k dispozici. My všichni co létáme, máme rádi ten pocit osvobození od „pozemských“ věcí a nekonečného nadhledu jež nám naše létající aparáty poskytují. Rád se o tyto zážitky dělím a tak koho tento typ létání zaujal, nechť se podívá na stránky www.zazitkovelety.cz.

V letošní sezoně bude Elenka účastníkem a pro mne i hvězdou, mnoha leteckých dnů nejen v České republice. Provoz bude podporován leteckými hodinkami Hanhart, které na ruce nosili adepti letectví německé Luftwaffe, školící se právě na Jungmannech, a tak se historie snoubí se současností
Velmi se také těším na vandr ve stylu Richarda Bacha, který svými knihami inspiroval mnoho pilotů se stejným zájmem o „stará“ letadla po celém světě.
Osobně si myslím, že Bücker 131 je dodnes jedním z nejlepších školních letounů, které kdy byly vyrobeny a přezdívka, kterou tomuto letadlu udělili spokojení majitelé z celého světa dokonale sedí – Stardivarius of light aircraft.
JAN RUDZINSKYJ