V roce 2009 jsem začal psát svou druhou knihu. NA KŘÍDLECH RACKŮ. Trvalo dalších pět let než se mi ji podařilo dokončit.
Při jejím psaní jsem byl hodně inspirován Richardem Bachem - proto ten název. Děj je však absolutně autentický. Píšu o své nehodě v roce 2006. Píšu o beznaději, když jsem ležel rozlámaný v nemocnici, s více než dvěma metry jizev na těle - ty na duši už nepočítám :). Píšu o naději, když jsem přesvědčoval doktory, že budu zdráv a po pouhých šesti měsících jsem začal zase lítat.

Zjišťuju, že rád píšu, což je v ostrém kontrastu s tím, jaké informace jsem o svém psaní dostával ve škole. Psaní slohu byla ta velká prudírna, jak pro mne to napsat, tak i pro učitele číst to, co jsem psal s nechutí. Jenže když si vzpomenu na témata - kdo by to psal rád. Tak jsem na psaní na dlouhá léta zanevřel.

V roce 2002 jsem jel na první expedici do Peru a vyslyšel jsem volání/vizi, že o tom mám napsat knihu. Stalo se a vlastním nákladem jsem ji i vydal. Zčásti se prodala a zčásti jsem ji rozdal. Dnes už bych ji potřeboval významně přepsat, abych ji mohl pustit do světa znovu a tak zvažuji, zda se do toho pustím.