ČERVENÝ A ČERNÝ

Ti se starším datem narození možná jako já, pamatují, že kniha tohoto názvu byla v seznamu povinné četby na středních školách. Zajímavé také je, že ač si pamatuju název, tak si také zcela jasně pamatuju, že jsem to nečetl, ostatně jako naprostou většinu povinné četby té doby…

Román Herního Stendhala je plný protikladů a dilemat a tragédii, oproti tomu setkání dvou španělských Buckerů 1.131 D-EELE a D-EAXL bylo a je plné radosti a harmonie, která je pro skupinové létání nezbytná.

Jeden červnový den jsem vyslyšel návrh Pavola Weisse, zda bychom Sio spolu zase zalétali nějakou dvojici. Když to časové možnosti dovolí, tak velmi rád a vše nám bylo nakloněno.

Sešli jsme se v Chrudimi kde EELE sídlí a Palo přiletěl ze Slaného. Už minulý rok jsme “něco” speciálního zkusili, ale ještě to nebylo ono. Někdy to chce prostě nechat i “uležet” a netlačit na pilu příliš.

Jelikož jsem měl tušení, že tentokrát by to mohlo klapnout, pozval jsem i redaktora Aero Hobby a fotografa Petra Kollmanna aby celou akci zdokumentoval. S Palem a jeho černou CASA (teď už laskavý čtenář ví proč červený a černý), jsme skupinku létali už mnohokrát. Jediná změna je, že ačkoliv jsem obvykle na čísle já, tak tady spíše vedu, ale změna je život.

A TO CO JSME CHTĚLI NEJEN ZKUSIT ALE I ZALÉTAT BYLO ZRCADLO

Skupinová figura, kterou prostě miluju. S dvouplošníkama samozřejmě půjde jen rovný let v zrcadle ale popravdě je to skoro stejně náročné jako akrobacie s XA42. Ono se to nezdála ale při nácviku “zrcadla” se ve světě zabila už pěkná řádka pilotů, proto bude na místě napsat “doma to nezkoušejte”. Nejde jen o ten let samotný, ale hlavně o to co dělat a nedělat když něco nepůjde dle plánu. Takže našemu letu předcházel podrobný briefing, zaměřený právě na všechny možné eventuality co “kdyby”.

Kdo je připraven, není překvapen a u skupinového létání a akrobacie to platí dvojnásob.

Takže po chvíli trénování se nám to docela povedlo a výsledek dle fotky není vůbec špatný. Palo chtěl jít ještě blíže, ale popravdě pro mne je to úúúúplně akorát a po bližším setkání fakt netoužím. Je to pro mne nové také v tom, že nyní jsem vedoucí a tak se více dovedu vcítit do toho co dní, á Standa Čejka když létáme se skupinou. Takže děkuju za důvěru…

Ještě jsme si chtěli zkusit společný přemet. Ono by se řeklo, že přemet není zas tak těžký a vlastně je to základní skupino-akrobatický prvek, jenže se starými letadly, které nechceme přespříliš namáhat. A zde je ten zásadní rozdíl mezi tehdy a nyní. Tehdy, když to ti chlapi lítali, tak měli letadla nová a ač jsem u toho nebyl, tak nějaká omezení nebyla tak zásadní jako dnes. Například když jsem studoval dobová videa Jungmeistery v době když jsem létal G-BUTX Stevena Steada, došel jsem k tomu, že abych s tím érem byl schopen zalétat to samé, musel bych zapomenout na omezení rychlostí vstupu třeba do kopaných prvků a to jsem rozhodně nehodlal. Jednak je ctím a druhak – je to 80ti leté éro, takže by to byla čirá bláznivost. A možná někdo namítne, že stárnu a stává se ze mne páprda, na druhou stranu to výrazně zvyšuje naději na šťastný důchod…

PŘEMET

Do přemetu jsme museli jít naopak. Palo jako vedoucí, jednak jeho CASA má slabší motor a druhak nemá akrobatický karburátor a tedy při negativních nebo nulových “G” se ten motor “zakucká”. Sice se pak ihned rozeběhne, ale prostě to chceš…

No co čert nechtěl, právě tahle vlastnost nám ty přemety trochu kazila, takže nakonec jsme zvládli jen jeden docela ucházející, ale aspoň se máme na co těšit příště. Už víme co ano a co ne. A hlavně víme jak na to máme chuť, zkoušet a učit a užívat si tu radost a čest lítat tyhle krásné dvouplošníky. 

A vůbec nevadí, že nyní není moc velká šance, že bychom toto spolu mohli předvádět na airshow.