MOJE ÓDA NA RADOST …

Přátelé, kamarádi,

Dnes bych s Vámi rád podělil o příběh z knihy MUDr. Radkina Honzáka – Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, který jsem vám před časem slíbil.

Norman Cousins byl už vyhlášený novinář věnující se sice primárně politické žurnalistice, ale významně také zdravotnické problematice, a mezi jeho přáteli bylo několik nositelů Nobelovy ceny, když náhle onemocněl. Dnes bychom asi jeho nemoc zařadili někam mezi revmatoidní autoimunitní záněty, nejpravděpodobněji se jednalo o reaktivní artritidu, v oněch letech to tak jednoduché nebylo, ani účinná léčba nebyla po ruce. Ležel nekolikátý týden v nemocnici s pocitem, že všechno jde od deseti k pěti, trpěl bolestmi, omezením pohybu a nepříjemně prožívanou obIblostí po všech dávkách analgetik a sedativ, které mu měly tlumit bolest.

Nebyl ale natolik zpitomělý, aby nevymyslel geniální plán, který ho měl dostat zase mezi zdravé. Doktoři s ním nakonec – patrně pro jeho proslulost a nabídnuté odborné zázemí – souhlasili, a tak se uskutečnil první kontrolovaný pokus léčby smíchem.

Cousins vyšel z úvahy, že jestli stres púsobí ve svém konečném důsledku nemoc, bude jeho opak, jakýsi ‚antistres“, posilovat zdraví.

A co může být kvalitnějším opakem stresu než smích? A v tom měl sice intuitivní, ale naprostou pravdu. Druhým pomocníkem měly být vysoký dávky vitaminu C, který také působí proti stresu a za který také dostal jeho přítel Linnus Pauling Nobelovu cenu. S lékaři v nemocnici měl domluveno, že kdyby se jeho zdravotní stav zhoršoval, že ho vezmou pátky na lůžko a nebudou se ošklíbat ani říkat: „vidíš, my jsme

to věděli!!!«

Nikoliv Karel, ale bratři Marxovi navrátili Normanu Cousinsovi zdraví.

Odstěhoval se tedy z nemocnice do nedalekého hotelu, kde okamžitě shledal dvě výhody: za prvé platil za noc jen poloviční částku toho, co v nemocnici, a za druhé mu vzteklé uklízečky před šestou ráno nemlátily kyblíkama o ústřední topení, jak se to v nemocnici dálo a dodnes děje (jen ty kyblíky mají umělohmotné). Vyházel všechny léky kromě vysokých dávek Celaskonu a ulevilo se mu. Místo zdravotních sestřiček s ranními injekcemi si najmul ošetřovatelku s promítacím přístrojem (tehdy nebylo žádné video a televize byla v plenkách) a do hotelu si zval své přátele, kteří mu nosili čerstvé vtipy, vyprávěli veselé historky a mazali s nim karty (není známo, že měli nařízeno nechat ho vyhrávat, aby se nerozčiloval, nebo zda hráli jen o sirky). Mezi zvolenými filmy dominovaly záběry ze skryté kamery a snímky bratří Marxů, které mohu též vřele doporučit, stejně jako knihu, kterou o svém životním příběhu Cousins napsal – Anatomie nemoci očima pacienta. Ke své radosti jsem zjistil, že vyšla 2012 znovu a stojí pouhou stovku.

Skutečností je, že se jeho zdravotní stav začal výrazně zlepšovat a ze za krátký čas už vesele poskakoval jako nám všem známý zdravý mraveneček Josefa Kožíška, kterého Ize právem považovat za Cousinsova předchůdce. 

Za doslovnou citaci z jeho publikace stojí alespoň tato věta: „Udělal jsem úžasnou zkušenost že deset minut upřímného hurónského smíchu má výrazný analgetický účinek a dopřeje mi nejméně dvě hodiny bezbolestného spánku.

Smích je vedle lásky jedním z nejvzácnějších darů, které jsme dostali, je to po pláči první neslovní komunikační projev, první vokalizace spokojenosti. Sedmnáctidenní dítě se už na matku směje a usmívá, a to i tehdy, když je nevidomé! Dokonce jsme se dlouho chlubili, ze jsme jediní tvorové, co se dovedou smát, ale podobně jako o jiné vlastnosti (včetně inteligence) se dělíme také o tuto se svými staršími příbuznými v živočišné říši. Jaak Panksepp znovu objevil to, co říkal již Charles Darwin, že mláďata zvířat se dokážou radovat a smát jako děti. Krysi mláďata, která lechtal, při tom vydávala švitořivé, štěbetavé a cvrlikavé zvuky, ale stejně vesele se smála, když si hrála „na převalovanou“

Srdečný smích má hluboký časný i pozdní vliv na nás organismus.

V tělesné schránce představuje srdečný smích velmi intenzívní aerobní cvičení, srdeční aktivita po minutě smíchu odpovídá aktivitè po deseti minutách ostré jízdy na rotopedu. Hurónský smích otřásající naší bránicí tak, až se nám třese břicho (belly laughter), prokysličí výborně celý organismus. Při něm se totiž třesou i ostatní svaly, které tak vlastně „cvičí“. Za hlasitých chechtavých zvuků he-he-he, hi-hi-hi, ale ještě více ha-ha-ha nebo ho-ho-ho stoupá vydej energie o 10 -20%, také během deseti minut hurónského smíchu spálíme navíc až 40 Kcal, což je 160 KJ. 

Signály vycházející z pracujících svalů vyvolávají lepší prokrvení vnitřních orgánů. Posiluje se také oběh v lymfatickém systému.

Grimasa smíchu“ se zapisuje do paměti a zlepšuje jak celkové naladění, ale i budoucí postoje. Lidé nejenže vypadají mladší, ale jejich organismus se skutečně omlazuje.

*

PS: Občas jsou v životě chvíle, kdy nám burácivý smích prostředí nejde. V těch chvílích lze doporučit takzvaný „Duchenne smile“, zjednodušeně řečeno, roztáhnout ústa do úsměvu tak, aby se vytvořili „vrásky“ kolem očí a vydržet takto ideálně tři minuty. Už jen tato změna mimiky, způsobí vylučovaní hormonů štěstí do našeho oběhu a bude nám lépe (aspoň o trochu).

A jako dárek zde máte meditaci smíchu, kterou jsem natočil v době, kdy jsme nikam nesměli chodit:)